Články

Expedice Norsko 2017 - ep.4

Expedice Norsko 2017 - ep.4

A je tu čtvrtý díl vyprávění z našeho putování po zemích norských - návštěva akvária v Alesundu.

13. 7. 2017 Odjezd z Runde, Akvárko v Alesundu – Radka Francová

Ranní koloběh. Vstát. Vykopat Hejkala z pelechu. Nasnídat se. Zabalit si. Zvednout se. Rozloučit se s ovcema, chaluhama, oceánem. A nenápadně se vytratit. Most i jeho kouzelnýho správce necháváme daleko za sebou. Ještě jedna cesta adrenalinovým tunelem, tentokrát aniž by si kdokoliv rozmlátil hubu.

Nakládáme batohy, skáčeme do autobusu a vyrážíme do Alesundu. To je jeden z největších norských rybářských přístavů a podle tetky Wikipedie taky skutečná perla secesní architektury. „Cože? Civilizace? No to snad né…“ Jen klid. Žádná kultura nebude. Plán je jasnej: nejdřív vtrhneme do akvária (Blíž se Husa the fisherman k žádný rybě nedostal, amatér!) a potom vypleníme regály našeho milovanýho Kiwi mini pris.

V Alesundu kotvilo několik obrovských velrybářských lodí. Takže Tesák, neúprosný bojovník za práva kytovců, pochopitelně málem dostal infarkt. Jenže tím to nekončilo. Když jsme vystoupili z autobusu a zařadili se do fronty, která stála před vchodem do akvárka, začal znova vyšilovat „Co když budou uvnitř věznit delfíny?“ Tesák a jeho noční můra. Hysterák, za  kterej by se nemusel stydět ani Hejkal. A jen tak mezi náma, to  už něco znamená.

Žádní delfíni tam naštěstí nebyli, takže jsme nakonec proti vykořisťování velryb demonstrovat nemuseli. Za tlustými plexiskly se zato prohánělo spoustu jiné podmořské havěti: lososi, platýsi, asi milion druhů tresek, hlaváči, hranáči, pyskouni, sardinky a makrely na všechny způsoby, chobotnice, hadice, sépie, ježovky, humři a po dně se mezi sasankami promenádovali ráčci poustevníčci. A aby toho nebylo málo… „Hej, Pingvíne, máš tu příbuzný!“ Ve  venkovním výběhu opravdu postávalo hejno tučňáků a  zděšeně pozorovalo, jak se jejich o mnoho větší a o mnoho zaostalejší soukmenovec snaží ovládnout dětský hřiště. Což netrvalo dlouho, protože  po tom, co zmáčel kyblíkem vody jednu norskou holčičku se mu ostatní děti ochotně klidily z cesty.

Taky jsme se byli podívat na  krmení tuleňů. Vyváděli všemožný skopičiny a ošetřovatel jim po každým povedeným kousku za odměnu hodil mrtvýho sledě. A na konci představení dal jednomu z nich pusu. Do háje, takže už i  tuleň má kluka! Věřte mi, to zabolí.

Naštěstí všechny chmury rozehnal obchod se suvenýry. Nákupy! Sortiment byl vskutku velkolepý – od růžových chlupatých tuleňů po  pohlednice s norským králem Haraldem V. Ovšem vrcholnej bod programu představoval nehlídanej automat na kafe s volným odběrem sáčků s cukrem. A jak praví jedno starý přísloví: „Nikdo není natolik bohatý, aby si nenacpal plný kapsy cukříky zdarma.“

Pozn. vedoucího zájezdu – škoda, že jsem vás při tom kradení nenachytal, vy šmejdi. Mohli tam pak čepovat kapučíno s krví!

Nejvyšší čas vypadnout.

V našem oblíbeným řetězci jsme pokoupili chleba, marmeládu (Hejkal samozřejmě strhl davový šílenství) a další nezbytnosti. Maruška nás zase naložila a vyrazili jsme do dalšího parku. Tentokrát máme namířeno k největšímu pevninskýmu ledovci v Evropě – do NP Jostedalsbreen.

To be continued…

 

Expedice Norsko 2017 - ep.4